Rámec studijního plánu pro soustavný pokrok

Převeďte cíl na důkazy

Začněte výsledkem, termínem a výchozím stavem. Cíl typu naučit se organickou chemii je příliš široký na to, aby šel naplánovat. Užitečnější verze zní: do konce čtyř týdnů vysvětlit chování kyselin a zásad, předvídat směr jednoduchých reakcí s přenosem protonu a vyřešit smíšenou sadu úloh bez opory o seznam reakcí.

Stanovte dva až čtyři týdenní výsledky, které lze předvést. Dokončení je slabší důkaz než výkon. Přečíst tři kapitoly může být nutné, ale vysvětlit mechanismus, vyřešit novou úlohu nebo bez poznámek najít chybu vypovídá o naučeném víc.

• Výsledek: co by měl studující umět.
• Důkaz: odpověď nebo výstup, který by to prokázal.
• Omezení: čas, předpoklad, přístupnost nebo formát hodnocení.
• Datum revize: kdy bude plán přehodnocen, místo aby se automaticky dodržoval.

Před zadáním týdne proveďte krátkou diagnostiku

Použijte malou smíšenou sadu nebo výzvu k vysvětlení, abyste našli aktuální úzké místo. Účelem není získat z pěti otázek spolehlivou známku. Jde o rozhodnutí, zda má týden začít cílovým tématem, předpokladem, nebo reprezentací, kterou studující dosud nepropojil.

U studujícího statistiky, který umí spočítat průměr, ale neumí interpretovat variabilitu, se může další početní procvičování zdát produktivní, a přitom se vyhýbá skutečnému problému. Diagnostika, v níž má studující porovnat dvě rozdělení, může mezeru rychle odhalit a zabránit tomu, aby plán strávil celý týden nesprávnou činností.

Každý blok postavte na vybavování a nápravě

Praktický blok se vejde do pětadvaceti až čtyřiceti minut: dvě minuty na formulaci cíle, deset minut na vybavování nebo řešení bez poznámek, deset minut na prozkoumání chyb a opětovné sestavení chybějícího kroku a nakonec krátká kontrola se změněnými podrobnostmi. Přesná délka je méně důležitá než ochrana fází vybavování a nápravy.

Poznámky, videa a vysvětlení jsou vstupy, nikoli důkazy učení. Použijte je po pokusu, kdy mohou odpovědět na konkrétní otázku. Poté zdroj zavřete a myšlenku zreprodukujte. Tato posloupnost mění opakování v důkaz, místo aby dovolila rozpoznání vydávat se za vybavení.

• Nejdřív zkuste, pak teprve znovu otevřete zdroj.
• Chybu zařaďte do kategorie, místo abyste opisovali správnou odpověď.
• Zapište jedno opravené pravidlo, reprezentaci nebo rozhodovací krok.
• Opravu ověřte na jiném příkladu.

Chraňte starší učivo před zapomenutím

Vyhraďte část týdne na opakování, které je na řadě, a na smíšené procvičování. Plán, který v každé lekci zavádí nové učivo, může na papíře vykazovat rychlý pokrok, zatímco starší pojmy se stávají nedostupnými. Opakování by mělo být rozložené a mělo by vyžadovat vybavení, nikoli pouhé znovu přečtení posledního vysvětlení.

Související typy úloh prokládejte, až když studující zvládá každý zvlášť. Příliš časné míchání může přidat šum; míchání po počátečním porozumění pomáhá studujícímu nacvičovat volbu metody místo následování nadpisu kapitoly. Plán by měl obsahovat soustředěné bloky i smíšené kontroly.

Přeplánujte podle vzorců chyb, ne podle nálady

Na konci týdne porovnejte plánované důkazy se skutečnou prací. Výsledky ponechte, přesuňte, rozdělte nebo vyřaďte podle toho, co ukazují odpovědi. Jedna obtížná lekce nestačí k opuštění tématu, ale opakované chyby se stejným předpokladem jsou důvodem ke změně cesty.

Dobré týdenní zhodnocení je stručné: co se spolehlivě usnadnilo, jaká chyba se opakovala, jaký předpoklad se nyní jeví jako relevantní a jaká jedna změna se vyzkouší příští týden. Robotutor může navrhnout další cestu, ale studující by přesto měl vidět, proč se cesta změnila.

• Výsledek ponechte, pokud se pestré vybavování zlepšuje.
• Výsledek rozdělte, pokud obsahuje několik nezvládnutých dovedností.
• Vraťte se zpět, pokud neúspěchy opakovaně vysvětluje některý předpoklad.
• Vyhledejte lidskou pomoc, pokud je vygenerovaná zpětná vazba rozporná nebo se stejný cyklus nápravy opakuje.